Několik posledních let se u českých věřitelů těší vysoké popularitě pojištění pohledávek. Jde o ekonomický nástroj, který pomáhá podnikatelům řešit problémy nedobytných pohledávek a osvobozuje vrcholové manažery od každodenních starostí s platební morálkou odběratelů.
Při detailnější analýze strategické i konkrétní účelnosti pojištění pohledávek, především při hodnocení konečných výsledků ve formě věřitelem získaných finančních prostředků a celkové podnikatelské rentability, lze konstatovat, že tento produkt má některé nedostatky především komerčního charakteru.
Úvěrové limity – brzda obchodování
K hlavním nedostatkům pojištění pohledávek mnozí podnikatelé především řadí nedostačující úvěrové limity na konkrétní odběratele, které se stávají skutečnou brzdou jejich obchodní činnosti a omezují potenciální růst objemu prodeje.
Úvěrový limit odpovídá maximálnímu objemu kumulovaného salda otevřených pohledávek, který může v průběhu trvání pojištění vůči specifikovanému odběrateli vzniknout a jenž je krytý uzavřeným pojištěním. V případě, že pojistník začíná obchodovat s konkrétním odběratelem nad rámec stanovených limitů a dochází k neproplácení dodávek, pak se klient dostává do poměrně nepříjemné situace:
Pojistníci se dnes dostávají do takových podmínek, kdy obchodování nad rámec pojišťovnami stanovených úvěrových limitů je pro ně krajně nevýhodné. Jsou nuceni brát dané limity jako hranici maximálně dovoleného obchodování s konkrétním partnerem nehledě na to, že odběratel je schopen odebírat produkci v daleko větších objemech.
Pojištění a nepojištění odběratelé v jednom pytli
Mnozí dodavatelé silně kritizují metodiku kreditní analýzy odběratelů, kdy pojišťovny zcela odmítají pojistit obchody se stabilními, spolehlivými a dlouholetými odběrateli. Týká se to například interních směrnic pojišťoven o celkové rizikovosti některých oborů nebo problémů spojených s objektivitou kreditních informací z pojišťovnou používaných databází. Přitom při detailnějším pohledu na pojištěné portfolio se ukazuje, že pojištěnými jsou odběratelé s pouze teoretickým a minimálním rizikem neplacení a odběratelé s reálným rizikem neplacení se dostávají zcela mimo sféru pojištění. Tak se u mnohých dodavatelů objevují jak pojištění, tak i nepojištění odběratelé.
Ztráty v důsledku nekvalitního vymáhání pohledávek pojišťovnami
Dalším závažným nedostatkem je pro mnohé pojistníky nízké odškodnění spolu s nízkou efektivitou mimosoudního vymáhání pohledávek vlastními silami pojišťovny v průběhu karenční lhůty (jde o období 5-9 měsíců, po které je defaultní pohledávka vymáhána). Průměrné pojistné plnění pojišťovnou u standardního pojistníka představuje 80% pojištěné pohledávky a pravděpodobnost ztráty zbývajících 20% přímo závisí na efektivitě vymáhání pohledávek pojišťovnou.
V souladu se standardními podmínkami pojistných smluv za vymáhání v době karenčních lhůt pojistník nic neplatí. Vymáhání pohledávek pojišťovnou je již zahrnuto v ceně pojištění. Tímto se pojišťovny staly rukojmím vlastních smluvních podmínek a nemohou si dovolit nákladné individuální vymáhání pohledávek. Proto se pojišťovny ve většině případů omezují pouze na finančně úsporné mimosoudní vymáhání s využitím omezeného potenciálu vlastních útvarů nebo spolupracují s některými inkasními agenturami (EOS KSI Česká republika, s.r.o., Creditreform s.r.o., Intrum Justitia, s.r.o. a Transcom Worldwide Czech Republic s.r.о.) pracujícími za nízkou provizi kolem 5%. Kromě toho je třeba vidět i to, že inkasní agentury jsou mnohem více specializovány na hromadné vymáhání spotřebitelských pohledávek B2C a mají problémy s efektivním vymáháním obchodních pohledávek B2B o velkých objemech (viz článek Mimosoudní vymáhání pohledávek.)
Výsledkem je pak nízká efektivita takového vymáhání z důvodů omezeného spektra využívaných metod, nedostatečná finanční motivace vymahačů, mimořádného vytížení příslušných specialistů pojišťoven atd. V důsledku toho jsou ve výhodě dlužníci, na které nikdo nevyvíjí adekvátní tlak a u věřitele (pojistníka) vlivem nekvalitního mimosoudního vymáhání zbytečně vznikají nemalé ztráty, kterým se šlo vyhnout profesionálním vymáháním.
Jsou zde i další ne příliš významné, ale pro pojistníka nepříjemné podmínky, které mají bezprostřední vliv na konečný finanční výsledek – vysoká cena pojištění, roční limity celkového odškodnění, nutnost přesného respektování pojistných smluv a lhůt nahlášení pojistných událostí, neplatnost pojištění v případech sporů s odběratelem nebo neoprávněných zápočtů apod.
Všechny uvedené příklady jsou častokrát příčinou nespokojenosti pojistníka s produkty pojišťovny v oblasti pojištění pohledávek a vedou ho k hledání dodatečných a alternativních řešení.
Zvýšení efektivity mimosoudního vymáhání pohledávek v karenční lhůtě
Pojistník může minimalizovat ztráty spojené s nekvalitním vymáháním pohledávek v době karenční lhůty a tím zabránit vzniku vlastních ztrát při výplatě pojistného plnění. Pojistník si musí být vědom toho, že největší potíže pojišťovně vznikají při vymáhání pohledávek nad milion korun. Rovněž tak musí mít na zřeteli i aktuální finanční situaci dlužníka. Pokud, například, pojistník ví o vážných finančních problémech odběratele a je tady zvýšené riziko toho, že pojišťovna nebude schopna pohledávku vymoci, pak je třeba urychleně reagovat. Pojistník si musí zvolit v oboru vymáhání pohledávek skutečně renomovaný profesionální subjekt na mimosoudní vymáhání obchodních pohledávek (viz katalog ANOV) a domluvit se s pojišťovnou na společné úhradě provize tohoto subjektu v případě úspěšného výsledku vymáhání. Pokud je profesionální subjekt ochoten vymáhat konkrétní pohledávku například, za 15%, nominální hodnoty pak výdaje stran mohou činit celkem po 7,5%. Vždy je toto řešení lepší, než ztratit 20% pří výplatě pojistného plnění.
Není třeba mít obavy, že pojišťovna takovou spolupráci odmítne. Každá pojišťovna dobře ví o nedostatcích vlastního vymáhání pohledávek a především se bojí daleko větších ztrát z titulu výplaty pojistného plnění.
Z praxe víme, že pokud pojistník navrhuje pojišťovně opravdu renomovanou firmu a ne pochybné vymahače používající kriminální metody, pak pojišťovny ochotně s takovouto spoluprací souhlasí.
Vymáhání pohledávek po výplatě pojistného plnění
V těchto případech má každý pojistník značné finanční rezervy, kterých může využít bez jakýchkoliv nákladů.
Současná situace u pohledávek po výplatě pojistného plnění je paradoxní. Posuďte sami:
V souladu s pojistnými smlouvami je pojistník povinen vrátit pojišťovně získané pojistné plnění v případě, že dlužník svůj závazek později uhradí. Ze statistických údajů pojišťoven vidíme, že k takovým případům ve skutečnosti prakticky nedochází. V této situaci má bezprostřední výhodu pouze dlužník, který nadále spokojeně využívá finanční prostředky věřitele.
Z uvedených důvodů každá pojišťovna s radostí uvítá iniciativu pojistníka při vymáhání již vyplacených pohledávek. Vždyť pro pojišťovnu jsou vyplacená odškodnění navždy ztracenými finančními prostředky a ocení každou vracenou korunu.
Pojistník si musí vybrat renomovaný profesionální subjekt, který se neomezí jen na psaní výzev dlužníkům, ale začne také účinně pohledávky vymáhat a bude schopen se domluvit na dodatečných podmínkách s pojišťovnou.
Z konečného výsledku pak profitují všechny strany.
Pojistitelé na českém trhu:
ATRADIUS www.atradius.cz
COFACE www.coface.cz
EULER HERMES ČESCOB www.eulerhermes.cz
KÚP EGAP www.kupeg.cz
Související články:
Pojištěné pohledávky: život po životě?
11.9.2012 Autor: Vladimír Trop www.patria.cz
V těžké době je zapotřebí myslet na to, jak ošetřit rizika. Pro factoringové společnosti je logickým nástrojem pro snížení rizikové expozice plynoucí z platební neschopnosti dlužníků úvěrové pojištění. Když dlužník nezaplatí, plnění vyplatí pojišťovna. A dál? Co se děje s pojištěnou pohledávkou po „likvidaci“?
Nikdo si určitě nemyslí, že pro dlužníka tím příběh končí. Pojistné smlouvy obvykle počítají s tím, že se factor i úvěrová pojišťovna nějak podílí na dalším postupu při vymáhání, obvykle i se zapojením dalších specializovaných subjektů. Při tom je nutno řešit i daňové dopady nakládání s pohledávkou.
Pojistit si byznys je letos o polovinu dražší
JITKA VLKOVÁ, Mladá fronta DNES - 6.11.2009
Praha - Čtyři úvěrové pojišťovny na českém trhu se ocitly na mrtvém bodě. Na jedné straně zvedly ceny až o polovinu a zájemců o pojištění byznysu do zahraničí přibylo o desítky procent, na druhé straně zpřísnily podmínky natolik, že odmítají i ty, s nimiž by se ještě loni domluvily. O průměrné výši pojistného pojišťovny nerady mluví, protože cena se stanovuje individuálně, ale doporučují počítat asi s půl procentem z objemu pojištěné pohledávky. „Ceny jsou o 40 až 50 procent výš než loni,“ říká Markéta Stržínková, ředitelka pojišťovny Atradius. Ceny se tak vracejí postupně vzhůru, zhruba na úroveň roku 2000.
a dále také:
„Pojištění byznysu se prodražuje, obchody se zahraničím stojí až o čtvrtinu víc“.
V tomto článku se můžete více seznámit s podrobným analytickým materiálem, který byl zpracován na základě příspěvků uživatelů na fóru ANOV a doplněn jednak o odkazy na sbírku listin z www.justice.cz, ale i o další dokumenty.
K 1.únoru 2010 aktivně působí na trhu pohledávek v České republice 120 firem, které nabízejí věřitelům služby spojené s mimosoudním inkasem a vymáháním pohledávek...
„Poskytujeme věřitelům nejen všestrannou informační pomoc, konzultace a rady, ale především jim pomáháme najít nejefektivnější řešení jejich problémů spojených s vymáháním pohledávek”
©2009-13 Asociace na ochranu věřitelů ČR - Všechna práva vyhrazena | Titulní stránka | Mapa stránek | Administrátor | Nahoru