Problematika exekucí v ČR

Zlomovým rokem pro formování současného institutu exekutora se stal rok 2001, kdy byl v České republice přijat zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti. V souladu s ním byly exekutorům delegovány přesně vymezené pravomoci a povinnosti. Tento počin byl politiky, ale i médii prezentován jako významný krok v boji proti platební nekázni a významný prvek posilující právní postavení věřitele. Všichni exekutoři byli sloučeni do Exekutorské komory ČR. Exekutorská komora ČR vznikla na ustavující konferenci soudních exekutorů, která se konala 30. října 2001.

Obecně lze Exekutorskou komoru ČR charakterizovat jako samosprávnou stavovskou organizaci s povinným členstvím tzn., že každý soudní exekutor se stává po splnění zákonných podmínek a po jmenování ministrem spravedlnosti ČR do exekutorského úřadu jejím členem se všemi právy a povinnostmi vyplývajícími z členství v této stavovské organizaci.

Každý exekutor je podnikatelem

Výňatky z exekučního řádu:

• Soudní exekutor je fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem.
• Exekutor vykonává exekuční a další činnost za úplatu.
• Za exekuční činnost a další činnost podle tohoto zákona náleží exekutorovi odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, a je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. 20)

Každý exekutor je v podstatě podnikatelem a podle toho provádí svoji činnost tak, aby podnikal se ziskem. Základním zdrojem zisku exekutora je odměna z vymožené dlužné částky, což odpovídá zájmům věřitele. Můžeme proto předpokládat, že z finančního hlediska exekutor hájí zájmy věřitele. Při detailnějším pohledu však vidíme, že ne vždy je tomu tak.

Je zajímavé, že exekutor odmítnout exekuci nemůže, avšak nečinnost exekutora je možná.

Žádný podnikatel nikdy nebude dělat obchod, který je pro něj nevýhodný. Zdá se, že soudní exekutor tuto možnost nemá. Nemůže totiž odmítnout exekuci, kterou mu nařídil soud. To však vůbec neznamená, že exekutor provádí všechny exekuce předané k provedení se stejným zápalem a vynaloženým úsilím. Každý exekutor má již v předběžné fázi své činnosti dostatek informací a instrumentů k tomu, aby s dostatečnou přesností zhodnotil perspektivu úspěšnosti exekuce a solventnost povinného. V případech, kdy exekutor zjistí, že povinným je např. tzv. bezdomovec nebo obchodní společnost s tzv. bílým koněm ve statutárním orgánu, nebude dělat prakticky nic a oprávněný nejenom že skončí pouze s exekučním titulem v ruce, ale navíc zaplatí veškeré další náklady.

Pokud povinný nic nemá, platí náklady spojené s exekucí oprávněný.

Pro ilustraci situace budeme citovat z interview ex-prezidenta Exekuční komory ČR Juraje Podkonického pro MF Dnes ze 17. ledna 2008

http://podnikani.idnes.cz/minimalni-odmena-exekutora-je-stanovena-na-tri-tisice-korun-pq8-/firmy_rady.asp?c=A080115_162620_firmy_rady_amr

MF Dnes: A co když není kde brát – protože dlužník žádný majetek skutečně nemá nebo byl natolik chytrý, že s ním nelze žádný majetek spojit? Škrtnete si v duchu dvacet tisíc, které stály úkony na zajištění exekuce, s tím, že to je riziko podnikání a jede se dál? A pokud nemá, kdo to nakonec zaplatí?

Juraj Podkonický: „Někdo to vždycky být musí, v tomto případě by to měl být ten, kdo si exekuci zadával. Takže se bohužel může stát také to, že se někdo sedm let soudí o peníze, které mu někdo jiný dluží, pak podá návrh na exekuci, ale zjistí se, že už opravdu není nic, co by bylo možné zabavit – a kde nic není, tam ani exekutor nebere.

A ten poškozený tak nakonec nejenže se nedostane ke svým penězům, ale ještě musí zaplatit náklady a minimální odměnu exekutorovi. Je to sice hrozné, ale na druhé straně, pokud zvolíte cestu soudu, také musíte zaplatit soudní poplatek, který vám nikdo nikdy nevrátí.“

Náklady exekutora

Prostředky získané prováděním exekuční činnosti jsou pro exekutora zdrojem krytí jeho nákladů spojených s předmětnou exekucí. Navrácení prostředků vynaložených při podnikání je pro každého podnikatele prvořadou záležitostí, jinak se dostává do ztráty. Výjimkou nejsou ani exekutoři, kteří obvykle pokrývají své výdaje z prvních finančních prostředků, které získají od povinného. Často jde o značné položky, protože v souladu se zákonem mezi náklady exekutora patří: náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, a je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu.

Když má povinný dostatečný majetek, který stačí k pokrytí pohledávky, pak náklady exekuce nenese oprávněný. Bývají však časté případy, kdy majetek a finanční prostředky povinného jsou minimální a exekutor mu nemá co exekuovat. V takových případech se zájmy oprávněného stávají bohužel až druhořadými.

Odměna exekutora

Exekutor a oprávněný mohou uzavřít písemnou smlouvu, kterou se sjednává smluvní odměna za provedení exekuce nad rámec tarifní odměny stanovené vyhláškou. Smluvní odměna není nákladem exekuce.

Jsou známy případy, kdy smluvní odměna byla v plné výši vyúčtována exekutorem z prvních peněz získaných od povinného a po té již exekutor prostě nic nevymohl.

Finty s dražbami, nemovitostmi a dalším majetkem dlužníků

Zabavený majetek povinných jsou exekutoři povinni prodávat formou dražeb. Každý exekutor má své partnerské dražební firmy, s nimiž dlouhodobě spolupracuje. V současné době exekutoři obvykle zveřejňují dražby pouze zákonem předepsaným způsobem, někteří z nich navíc pouze na svých internetových stránkách, na portálu e-aukce, popř. na centrální adrese.

Z praxe velmi dobře víme, že exekuční dražbu majetku povinného je možno organizovat buď s širokou reklamou jeho prodeje, nebo naopak kuloárně, kdy dražby se účastní formálně jen několik účastníků nezřídka představujících jen jednoho skutečného zájemce. Nejznámějším příkladem je skandální koupě vily hluboko pod cenu ex-prezidentem Exekuční komory ČR Jurajem Podkonickým. Tento případ byl široce komentován v našich mediích, kde celou záležitost otevřely Lidové noviny.

Podle LN zaplatil Podkonický za funkcionalistickou vilu v pražské Evropské ulici 16 mil. Kč. Odhad znalce zněl ale na 21 mil. Kč a podle jejího někdejšího majitele Václava Homoláče se dala vila reálně prodat za 26 až 32 milionu korun. Homoláč též tvrdí, že ve vile byl nábytek vyrobený na zakázku a že jen materiál stál minimálně 700.000 Kč, ale Podkonickému byl prodán pouze za 50.000 Kč.

LN uvádějí, že o prodeji se zřejmě téměř nikdo nedověděl. V dražbě konkuroval Podkonickému jen jeden zájemce. Podle informací LN navíc exekutor peníze získané v dražbě, která se konala před necelými dvěma roky, dosud nepředal věřitelům a nechává si je na svém účtu.

A toto není výjimečným případem toho, jakým způsobem byla poškozena práva oprávněných právě exekutory. Netransparentnost exekučních řízení a zejména samotných exekučních dražeb, skandály a tlak veřejnosti iniciovaly nové vedení Exekuční komory ČR k „intenzivní přípravě a co nejrychlejšímu spuštění internetového portálu, na němž by byly zveřejňovány všechny dražby prováděné jednotlivými exekutory v exekucích“. Doposud však tento portál nefunguje.

Údaje o úspěšnosti exekucí jsou pro veřejnost tabu

Vycházeje z aktivity Exekuční komory ČR a zájmu veřejnosti o činnost exekutorů s údivem konstatujeme, že o úspěšnosti exekucí a jejich výsledcích se ví tak málo. Na tiskových konferencích EK ČR lze získat jen obecné informace o počtu provedených exekucích. V některých interview Juraj Podkonický uvádí určité údaje charakterizující úspěšnost prováděných exekucí a občasným zdrojem ne příliš vypovídajících informací jsou rozhovory s exekutory.

Pro přehled o výsledcích exekutorské činnosti je možno uvést následující informace:

• v 80% případů řešili exekutoři problémy s dluhy maximálně do 50.000 Kč. Jedná se především o pokuty od městské policie, mobilních operátorů nebo zdravotních pojišťoven,
• větší akce jsou už časově náročnější. Například u domů se může zabavení protáhnout až na čtyři roky, protože dlužníci mají celou paletu možností odvolání a opravných prostředků,
• úspěšnost velkých exekucí nedosahuje ani 20%,
• obecně platí, že lépe se vymáhají menší a čerstvější dluhy fyzických osob než velké a staré dluhy společností s ručením omezeným,
• problém je v tom, že zde není srovnatelná statistická základna neboť řada lidí, kteří u nás mají přiznanou pohledávku, nehodlá již investovat do exekučního řízení další soudní poplatky, když ví, že se povinný poměrně lehce a legálně vyhne plnění svých povinností,
• u částek do 100.000 Kč je úspěšnost mezi 50 až 70%. Naopak u částek nad 100.000 Kč, v případech kdy dlužník nemá nemovitý majetek nebo dostatek peněz na účtu či cenné papíry, které by se daly v rámci exekuce postihnout, úspěšnost exekuce významně klesá.
• obecně platí, že největší úspěšnost exekucí je u pohledávek do 30.000 Kč

Příčinu neposkytování informací exekutory o vlastní činnosti lze vysvětlit nízkou úspěšnosti při provádění exekucí a zvlášť exekucí vůči obchodním společnostem. Je pochopitelné, že žádný podnikatel nebude halasně demonstrovat své neúspěchy a naopak bude o nich raději taktně mlčet.

Podle názoru specialistů v současné době klesá při provádění exekucí o objemech přesahujících 1 mil. Kč u fyzických osob úspěšnost práce exekutorů na úroveň 10 -15% a u exekucí vůči obchodním společnostem dokonce pod 7 %.

Nedostatek majetku u dlužníka - hlavní příčina neúspěšných exekucí

Provedení exekuce na majetek povinného je konečnou a nejdůležitější fází soudního vymáhání pohledávek, na níž přímo závisí objem finančních prostředků, které se věřiteli vrátí. Získání exekučního titulu je pro věřitele často dlouhá a složitá cesta dokazování svého oprávněného nároku u soudu, placení honorářů a poplatků advokátům a soudům, přičemž výsledek je pro něj mnohdy takřka nulový.

Na webových stránkách Exekutorského úřadu Praha 8 se píše: „Lze jen stěží dopředu odhadnout úspěšnost exekučního řízení. Obecně platí, že lépe se vymáhají menší a mladší dluhy fyzických osob než velké staré dluhy společností s ručením omezeným. Často je to věřitel, kdo dokáže nejlépe posoudit, zda má exekuce naději na úspěch, protože dlužníka zná a ví, jaké jsou jeho majetkové poměry. Pokud věřitel podá návrh na provedení exekuce proti společnosti s ručením omezeným, která je v likvidaci a již několik let nepodniká, může úspěch očekávat jen stěží. Mnoho dlužníků, ať jsou to firmy nebo fyzické osoby, také dluží více věřitelům a v době nařízení exekuce je jejich majetek již postižen ve starších exekucích. Také v těchto případech bude exekuce neúspěšná nebo se úspěch dostaví až za dlouhý čas. Doporučujeme proto, aby si věřitel, pokud je to v jeho možnostech, opatřil ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce dostupné informace o dlužníkovi.“

Je skutečností, že informace o dlužníkovi, jeho majetku a možných protiopatřeních jsou pro věřitele klíčovým faktorem při vyhodnocování smyslu soudního vymáhání ještě v té fázi, kdy věřitel teprve řeší otázku cesty a formy vymáhání své pohledávky po lhůtě splatnosti.

Majetek dlužníka by měl být při rozhodování věřitele tím zásadním kriteriem.

Jak vyplývá z výše uvedeného textu, pohledávky do 30.000 Kč kapitalizují exekutoři nejúspěšněji a do 100.000 Kč i relativně úspěšně. Proto bude pro věřitele užitečné důsledně analyzovat nejtypičtější případy, kdy je soudní cesta vymáhání pohledávek o objemech stovek tisíc a milionů korun beznadějná:

1. Dlužník má nemovitosti i další majetek
   1. Mnohé věřitele může paradoxně mýlit situace, kdy dlužníkem je velká firma vlastnící rozsáhlé nemovitosti a další majetek. Z praxe však dobře víme, že jakkoliv velká firma trpící nedostatkem obratových finančních prostředků nebo procházející finanční krizí využívá bankovních úvěrů, což nejpravděpodobněji znamená, že svůj majetek již dávno zastavila věřitelským bankám.
   2. Aby se dlužník vyhnul ztrátám spojeným s exekucí, má možnost předem uměle vytvořit zástavní právo na třetí subjekt a to dokonce i na částku převyšující vlastní cenu nemovitosti.
   3. Velký dlužník může mít více věřitelů, kteří mohou vyhlásit konkurz v průběhu vymáhání pohledávky soudní cestou. Vůči úpadcům se exekuce neprovádí.
   4. Finanční toky dlužníka mohou být převedeny na jiný subjekt, kterému exekuce nehrozí.
2. Dlužníkem je funkční s.r.o. nebo menší a.s.

Společnost s ručením omezeným je se svými nespornými přednostmi nejrozšířenější formou právnických osob v ČR. Jsou mezi nimi i takoví giganti, jako např. Agip Česká republika, s.r.o., nebo McDonald`s ČR spol. s r.o.. Jde ale především o české s.r.o. – desítky tisíc malých a středních podniků působících ve všech sektorech ekonomiky. Obvykle „eseročka“ zakládají samostatní podnikatelé nebo skupiny podnikatelů s cílem realizovat určitý podnikatelský záměr. Přitom z hlediska strategického nejde podnikateli jen o abstraktní vydělávání peněz, ale o jejich získávání pro svoji osobu, pro svoji rodinu, blízké apod… Proto podnikatelé nejčastěji převádějí peníze vyprodukované ve společnosti s ručením omezeným do osobního vlastnictví. Využívají k tomu různých forem. K nejběžnějším patří systém, kdy v s.r.o. zůstávají jen minimální aktiva a základní aktiva, jako jsou např. nemovitosti, technologické zařízení apod. se v případě potřeby kupují na fyzické osoby a pak společnosti pronajímají.

K charakteristickým znakům menších firem patří následující jevy – administrativní i výrobní prostory mají v pronájmu, technologické zařízení a automobilový park mají v leasingu, vlastní skladové zásoby jsou minimální a tvoří je především zboží, za které teprve budou dodavatelům platit. Takovéto firmy se podnikatelé obvykle nebojí zadlužit, neboť mohou rychle převést firmu na tzv. bílého koně nebo navrhnout prohlášení konkurzu na svůj majetek, a to vše při minimálních osobních ztrátách. Menší firmy poměrně bezbolestně snášejí tlak exekutorů a v případě zhoršení situace převádějí byznys na nově vytvořené subjekty.

Z uvedených důvodů byl v červnu 2009 v ČR překonán rekord zrušení konkurzů z důvodu nedostatku majetku u úpadců.

Dlužník je fyzická osoba nebo podnikatel na živnostenský list

Není těžké pochopit, proč pohledávky o objemu do 30.000 Kč jsou exekuovány a inkasními agenturami vymáhány tak úspěšně – majetek v této hodnotě má totiž téměř každý. Takový dluh není natolik kritický, aby stál dlužníkovi za to věnovat tolik úsilí kličkování a převodům majetku na jiné subjekty. Zcela jinak se chovají dlužníci s velkými finančními závazky. Tady stojí za to věnovat pozornost především převodům majetku na jiné subjekty a rozdělenému majetku manželů.

K nejznámějším příkladům podivných převodů majetku a úspěšného vyhýbání se exekucím je případ Tomáše Pitra. Jeden z nejbohatších podnikatelů v ČR, jehož majetek je ohodnocen na 4 miliardy Kč, nemá na sebe napsaný dokonce ani byt. Všechna svá aktiva a široké podnikatelské aktivity Tomáš Pitr vlastní a řídí prostřednictvím řetězce firem registrovaných v daňových rájích a pomocí nastrčených subjektů.

Mnozí velcí a střední podnikatelé, kteří mají negativní zkušenosti z podnikání v devadesátých letech minulého století vyřešili problémy rizik jednoduchým preventivním opatřením – převodem majetku na jiné subjekty a rozdělením svého majetku s manželkami. Nyní mohou podnikat bez odpovědnosti za osobní majetek a proto mnohem klidněji.

Dokonce ani v těch případech, kdy věřitel odhalí, že dlužník aktivně podniká a má majoritní obchodní podíly v několika fungujících firmách, nemusí být exekutor úspěšný. Především je třeba mít na zřeteli, že exekutor nemá právo provádět exekuci u firem, ve kterých má dlužník obchodní podíl. Tyto firmy jsou samostatnými subjekty. Jedinou možností je provést exekuci obchodní podílu dlužníka, ale ani tento krok nemusí vést k úspěšnému řešení problému. Firmy totiž začínají podnikat tak, aby koncem roku společníci neměli zisk k rozdělení. Vědí jak ho rozdělit již dříve. Například prostřednictvím provize prostředníka.

Vymáhání velkých pohledávek soudní cestou je složitý proces pro každého věřitele. Nezbytnou podmínkou úspěchu je znát předem solventnost dlužníka a jeho možnosti uhradit pohledávky v budoucnu. Přitom je třeba předvídat i jeho úskoky, proti nimž je pak nutno najít účinná protiopatření.

Související články:

K provedení exekuce nebude třeba nařízení soudu, poslanci přehlasovali Senát

19.9.2012 Možnost sloučení exekucí, vypuštění jejich soudního nařízení či přísnější postihy exekutorů jsou novinky, jež přináší novela exekučního a soudního řádu, kterou ve středu schválili poslanci. Veto Senátu přehlasovali 102 hlasy ze 188 přítomných. Poslanci schválili původní vládní verzi novely a nepřijali pozměňovací návrhy senátorů, podle nichž je potřeba exekutory více regulovat například principem teritoriality nebo upravit odměny exekutorů v případě malých pohledávek.

Dienstbier: Zabraňme kšeftování s lidským neštěstím

14.9.2012 www.parlamentnilisty.cz

"Současný stav je nepřijatelný a nepřiměřeně tvrdě může zasáhnout v podstatě každého. Aby se zabránilo alespoň těm nejkřiklavějším případům nespravedlnosti, které současná úprava exekucí generuje, připravil jsem coby senátor pozměňovací návrh občanského soudního řádu."

Katalog firem a institucí »

• Firmy na inkaso a vymáhání pohledávek
• Advokátní kanceláře
• Exekutoři
• Rozhodčí soudy

„Poskytujeme věřitelům nejen všestrannou informační pomoc, konzultace a rady, ale především jim pomáháme najít nejefektivnější řešení jejich problémů spojených s vymáháním pohledávek”