V průběhu posledních let se v České republice objemy problematických pohledávek, které vyžadují specifický přístup z hlediska svého řešení, pohybují řádově na úrovni ročních příjmů státního rozpočtu a dosahují několika stovek miliard korun. Jen v samotné České konsolidační agentuře, která se zabývala sanací bankovního sektoru, bylo konsolidováno 600 miliard korun aktiv a špatných úvěrů. V současné době bankovní sektor generuje roční objem problematických pohledávek ve výši přibližně 100 miliard korun. Značnou část trhu pohledávek tvoří nezaplacené faktury, které ročně převyšují 160 miliard korun. Pohledávky o objemech stovek miliard korun jsou dokonce i ve státním sektoru. Například jen na nezaplaceném sociálním pojištění dluží firmy a živnostníci státu 55 miliard korun.
Také u českých domácností nadále padají rekordy v zadluženosti, která podle informací sdělovacích prostředků v březnu 2009 překročila hranici 1 bilionu korun.
Trh správy a obchodu s pohledávkami je významnou součástí ekonomiky i finančního světa a má značný vliv na jejich stav. Špatná platební morálka, růst druhotné platební neschopnosti a masový vznik nevymahatelných pohledávek nejen zhoršují podnikatelské klima, ale zároveň destabilizují celé sektory ekonomiky a vedou subjekty k bankrotům.
V devadesátých letech minulého století se etapa tzv. "divokého kapitalismu" nejvýrazněji projevila na trhu pohledávek v ČR. S ohledem na to, že trh se teprve začínal rodit a prověřených obchodních vztahů mezi novými dodavateli a odběrateli bylo velmi málo, stalo se masovým jevem v podnikání štědré poskytování zboží s odloženou lhůtou splatnosti. Neexistovalo prověřování odběratelů, monitoring platební morálky, pojištění dodávek ani další instrumenty, které dnes zcela standardně provázejí obchodní činnost. Na vlně celkové podnikatelské naivnosti a nebývalé štědrosti dodavatelů se na trhu objevilo značné množství profesionálních podvodníků a podnikatelů, kteří záměrně neplatili své závazky. Spolu s bankroty, které přirozeně provázejí každé podnikání, to spustilo lavinu neuhrazených pohledávek, které představovaly až stovky miliard korun. Tyto peníze a celkový chaos rychle přitahovaly pozornost nejen podnikatelů, ale i pololegálních a kriminálních živlů k pohledávkám. Začal trend jejich vymáhání a právě v tomto období se ve společnosti zrodilo slovo vymahač
, které se i dnes hodně používá jako charakteristika primitivního specialisty na mimosoudní vymáhání pohledávek.
V devadesátých letech panoval v bankovním sektoru chaos. Banky vymáhaly své pohledávky velmi pasivně a orientovaly se především na realizaci zástavních práv. V letech 2002 až 2004 prodala Česká konsolidační agentura několik větších balíků bankovních pohledávek, z nichž každý představoval několik desítek miliard korun. Kupovali je takové velké finanční subjekty, jako např. PPF, EC Group a Goldmen Sachs. Zavedením pořádku a důsledných metod v mimosoudním i soudním vymáhání pohledávek tyto firmy získaly z provedených transakcí pohádkové zisky.
Jádro oboru mimosoudního vymáhání pohledávek tvořilo v devadesátých letech a v počátku tohoto století několik velkých západních inkasních agentur a mnoho nestabilních firem s nepropracovanými metodami práce a pochybnými praktikami. V důsledku přirozené konkurence a systematických zásahů policie se mnohé firmy z trhu ztratily, avšak jejich místo neustále doplňují noví hráči.
V dnešní době, přes určité projevy stabilizačních tendencí, probíhá rozvoj tohoto podnikatelského sektoru nadále značně chaoticky a nepřehledně. Příčin je více, ale mezi nimi jsou některé klíčové faktory, které se zvlášť negativně odrážejí na rozvoji trhu pohledávek a jeho civilizovanosti.
Jednou z takových příčin je paradoxně skutečnost, že žádná vysoká škola v České republice nevychovává specialisty na problematiku pohledávek, kteří by ovládali příslušné právní a obchodní normy, specifické přístupy k vymáhání pohledávek apod. Obvykle jsou přednášeny jen obecné teoretické poznatky, což je v praxi naprosto nedostatečné. Dokonce i elitní specialisté z útvarů ministerstva vnitra zaměřených na finanční kriminalitu a hospodářskou trestnou činnost přiznávají, že problematika pohledávek je pro ně velmi složitou z důvodu neznalosti této problematiky a jejích praktických aspektů. Značný zmatek v chápání specifik pohledávek pozorujeme i u finančních úřadů, ve státních institucích, v zákonodárných orgánech i u podnikatelského managementu všech úrovní.
Jestliže v jiných sektorech české ekonomiky stojí v čele podniků a firem lidé se specializovaným vysokoškolským vzděláním, pak v sektoru práce s pohledávkami tomu tak není. Proto k hlavním problémům tohoto podnikatelského sektoru patří nedostatek vysoce kvalifikovaných kádrů schopných vytvořit jádro oboru a postupně ho doplňovat.
Nedostatek profesionálních kádrů a kvalifikovaného managementu je citelný i v těch úspěšnějších firmách specializovaných na inkaso a mimosoudní vymáhání pohledávek. Důsledkem tohoto stavu je pak často nízká efektivnost a slabá úroveň podnikatelské kultury těchto firem. Nedostatek pružnosti a strategického myšlení u managerů se podílí na celkové nestabilitě v podnikatelském sektoru a zvyšuje jeho nepřehlednost.
Navíc v současné době schází sektoru správy a vymáhání pohledávek jasně definovaný lídr, který by v univerzálním smyslu tohoto slova odpovídal požadavkům klientů a byl příkladem profesionálního růstu ostatním. Všechny společnosti, a to dokonce i ty největší, které působí na trhu již mnoho let, mají své slabiny, což svým způsobem snižuje celkovou úroveň konkurence v oboru a zanechává určitá prázdná místa.
Možnosti rychle se prosadit na nestabilním trhu pak zcela logicky využívají různí podnikatelé, kteří vytvářejí nové podnikatelské subjekty v oboru pohledávek. Zvlášť názorně se tento proces projevil koncem devadesátých let a pak s nástupem současné hospodářské krize, kdy na vlně prudkého zhoršení platební morálky najednou na trhu vzniklo mnoho nových subjektů zabývajících se inkasem a mimosoudním vymáháním pohledávek, které se ihned pasovaly do role údajných profesionálů. Podle statistiky ANOV v průběhu posledních 3 let v ČR bylo založeno 27 nových subjektů na inkaso a vymáhání pohledávek.
Všechny vyjmenované nedostatky mají dnes značně negativní vliv na vztah klientů i věřitelů k oboru práce s pohledávkami jako celku i k jednotlivým profesionálním subjektům. Mnozí věřitelé proto nemohli najít solidního partnera mezi specializovanými firmami, jiní byli rozčarování neefektivními výsledky, nízkou profesionalitou a úrovní spolupráce, někteří se stali dokonce oběťmi podvodů.
Skutečně profesionální, efektivní a solidní firmy bezesporu jsou, ale s ohledem na velikost trhu a jeho finanční objemy jich je kritický nedostatek.
V důsledku toho mnozí věřitelé vynakládají zvýšené úsilí na organizaci mimosoudního vymáhání vlastními silami. Většina velkých podniků má vlastní oddělení na inkaso pohledávek, která obvykle zabezpečují první méně složitou fázi vymáhání nedávno vzniklých pohledávek. Jádro takových interních inkasních oddělení často tvoří náhodně vybraní pracovníci, podnikoví právníci, případně na menších podnicích přímo pracovníci účtárny. S ohledem na nedostatek profesionálního potenciálu a omezené možnosti těchto oddělení efektivnost mimosoudního vymáhání prudce klesá v těch případech, kdy vznikají problémy s dlužníkem. Proto obvykle v druhé fázi vymáhání problematických pohledávek následuje jejich předání k soudnímu vymáhání.
Viditelným trendem u podnikatelů v ČR bylo ještě nedávno využívání rozhodčích soudů pro rychlé získání exekučních titulů s následným vymáháním pohledávek exekutory. Dnes již tento trend ztratil na své popularitě především díky nízké efektivnosti práce exekutorů s pohledávkami z obchodního styku. Nemalou roli zde sehrává i neúměrná délka průběhu exekuce a značné náklady věřitelů spojené se soudní cestou vymáhání pohledávek.
Krajně neuspokojující je pro věřitele i nabídka trhu na odkup B2B pohledávek. Obvykle jsou tyto pohledávky bez jakýchkoliv zástavních práv a instrumentů a věřitelé je proto prakticky nemají šance prodat bez velkých finančních ztrát. Na konjunkturu trhu měla značný vliv i hospodářská krize, která s sebou přinesla nejen velkou nestabilitu dlužníků, zvýšená rizika neplacení a raketové snižování ceny odkupovaných pohledávek, ale mnohdy i jejich totální neprodejnost.
Negativní vliv na pozici věřitelů mají i značné potíže pojišťoven, které s prohlubující se krizí narazily na masové vyplácení pojistného plnění. Z tohoto důvodu silně omezily pojišťování nových obchodů a zároveň razantně snížily limity pojištění.
Určitá nepřehlednost trhu a negativní zkušenost navádí zcela chybně věřitele k pasivitě a k nepochopení toho, jakým způsobem lze řešit problematické pohledávky. Podle slov ex-prezidenta Asociace inkasních agentur Vladimíra Gazáreka ze stamiliardových „špatných“ pohledávek je ve správě inkasních agentur pouze asi 10 až 15 procent, u advokátů a exekutorů odhadem stejný díl. Zbytek pohledávek si řeší sami věřitelé nebo je neřeší nikdo
. Tato zbývající část však tvoří kolem 70 procent pohledávek. Je to jasný ukazatel nespokojenosti věřitelů a jejich nedůvěry k aktuálním nabídkám služeb na současném trhu pohledávek.
V současné době existuje na trhu ČR alarmující převis v potřebách řešit velké objemy nerealizovaných pohledávek zákazníků nad deficitem kvalitních specializovaných subjektů schopných tyto potřeby uspokojit. Přesto můžeme konstatovat, že s postupem času se formoval trh profesionálních subjektů a vzniklo pevné jádro stabilních firem, které se však zatím ještě příliš často zabývají zbytečně celým spektrem pohledávek na úkor efektivity konečného výsledku. Nicméně se již rýsují přirozené tendence specializace profesionálních firem. Je to zcela nevyhnutelný proces, protože jen specializace umožní firmám nejenom konkretizovat své nabídky klientům, ale i podstatně zlepšit efektivitu v té činnosti, která je pro ně nosnou. Tímto procesem v ČR již prošly např. advokátní kanceláře, které postupně přestaly klientům nabízet jakékoliv právní služby a rozdělily se podle úzké specializace v jednotlivých oblastech práva. Tento proces názorně ilustruje žebříček nejlepších advokátních kanceláří ČR (sestavuje ho EPRAVO.CZ), který je již několik let rozčleněn na kategorie podle jejich specializace: Právo obchodních společností včetně hospodářské soutěže, Fúze a akvizice, Pracovní právo, Restrukturalizace a insolvence, Duševní vlastnictví, IT atd.
Pro většinu věřitelů se problémy současného trhu, tedy především celkové zhoršení platební morálky, růst insolventnosti odběratelů, snížení objemu zakázek a další negativní jevy provázející hospodářskou krizi, staly novým impulsem k urychlenému hledání nových řešení problémů pohledávek po lhůtě splatnosti a tím i k prevenci a minimalizaci vlastních finančních ztrát.
Věříme, že s pomocí Asociace na ochranu věřitelů ČR bude tato cesta mnohem méně trnitá a zcela jistě i mnohem produktivnější.
V tomto článku se můžete více seznámit s podrobným analytickým materiálem, který byl zpracován na základě příspěvků uživatelů na fóru ANOV a doplněn jednak o odkazy na sbírku listin z www.justice.cz, ale i o další dokumenty.
K 1.únoru 2010 aktivně působí na trhu pohledávek v České republice 120 firem, které nabízejí věřitelům služby spojené s mimosoudním inkasem a vymáháním pohledávek...
„Poskytujeme věřitelům nejen všestrannou informační pomoc, konzultace a rady, ale především jim pomáháme najít nejefektivnější řešení jejich problémů spojených s vymáháním pohledávek”
©2009-12 Asociace na ochranu věřitelů ČR - Všechna práva vyhrazena | Titulní stránka | Mapa stránek | Administrátor | Nahoru