Jednatel Aleš Slabý z firmy Deredes s.r.o. uznán vinným trestným činem vydírání

Pátek, 13 Srpen 2010 04:14

Redakce portálu ANOV získala informaci, že 9. června 2010  Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání Aleše Slabého obviněného z trestního činu vydírání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18.9.2009, čímž mu potvrdil trest odnětí svobody na 10 měsíců podmíněně. Soud mu zároveň uložil trest zákazu činnosti při poskytování služeb v oblasti vymáhání dluhů a pohledávek na dobu osmnácti měsíců.

Skandální podnikání Aleše Slabého v oboru vymáhání pohledávek ve firmě Deredes tak dospělo ke svému logickému konci. Přitom tento závěr nemusí být poslední tečkou za jeho činností.

Aleš Slabý je české veřejnosti znám již dávno. Ve své bohaté podnikatelské historii se zabýval spekulacemi s doménami, rozesíláním spamů, prodejem potvrzení o bezdlužnosti, klonováním SIM-karet, prodejem vakcín proti žloutence apod. V roce 2005 pak založil firmu Deredes zabývající se vymáháním pohledávek, která se sama prohlásila za „jedničku“ v ČR. V průběhu krátké doby se činnost firmy Deredes stala předmětem zájmu ČT1 v pořadu Černé ovce i dalších medií. Když Aleš Slabý pocítil negativní vliv medií na podnikání společnosti Deredes, spustil na podzim 2009 nový projekt UHRAZENO.CZ, který jakoby provozuje americká firma Lorem Ipsum LLC.

Veškerou činnost spojenou s vymáháním pohledávek charakterizuje prostý trik Aleše Slabého spočívající v zasílání výhružných dopisů dlužníkům. Posílala se jim nejdříve „Výzva k úhradě dluhu“, pak upozornění „Pro neplatiče“, potom „Poslední výzva před návštěvou vymahače“ atd. Všechny tyto výzvy se vzájemně odlišovaly nejen šíři textu, ale hlavně jeho obsahem stupňujícím ostrost hrozeb dlužníkům. První texty byly poměrně korektní, další však již obsahovaly hrozbu exekuce, dražby majetku, trestního stíhání poškozených a zveřejnění příslušných osob v databázi dlužníků a v médiích jako neplatičů. V poslední fázi, podle usnesení soudu, texty korespondence obsahovaly hrozby násilí:

Konkludentně vyjádřenou pohrůžku násilím pak obsahovala minimálně poslední výzva adresovaná poškozené dne 17. 6. 2008, obsahující také oznámení návštěvy zcela smyšlených osob označených jako „inkasní inspektoři“, které s ní celou záležitost měly probrat „osobně“. Tvrzení dovolatele, že osobní návštěva poškozené byla myšlena toliko jako nenásilné, zdvořilé a seriózní připomenutí jejího (údajného) dluhu, spojené jen s ústním upozorněním na možné právní kroky, které budou vůči ní v případě nezaplacení vymáhané částky podniknuty, považuje Nejvyšší soud za zjevně účelové. Takový postup by totiž sám o sobě postrádal jakoukoli logiku, neboť poškozená dala předtím obviněnému (dovolateli) dostatečně srozumitelně najevo, že jeho mandantce J. K. nic nedluží a žádný dluh zaplatit nehodlá. Počínání obviněného (dovolatele) je zároveň třeba hodnotit v celém kontextu předcházejících písemných výzev k zaplacení požadované částky, jež se v podstatě od počátku vyznačují tím, že jsou koncipovány velmi urážlivým a arogantním způsobem. K zastrašení poškozené a zároveň jako prostředek nátlaku na její vůli pak nepochybně sloužila výzva ze dne 17. 6. 2008, v jejímž rámci obviněný (dovolatel) uvedl smyšlená jména „inkasních inspektorů“ I. B. R. a G. S. (jehož předstíraný e-mail zněl Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ), jednoznačně evokujících představu osob pocházejících ze zemí bývalého Sovětského svazu nebo z Balkánského poloostrova zabývajících se vymáháním dluhů. V širokém podvědomí obyvatel je pak zakotven medializovaný obraz těchto lidí (viz opakované informace ve sdělovacích prostředcích o jimi páchané trestné činnosti na Území České republiky) spojený s používáním velmi brutálních praktik (násilí), odmítne-li skutečný či domnělý dlužník zaplatit vymahači požadované peníze. Všech výše uvedených rozhodných skutečností si dovolatel musel být vědom. Poškozená JUDr. D. V. konečně význam dovolatelovy skryté pohrůžky násilím plně pochopila (podle její výpovědi právě „v případě výzvy se jmény inkasních inspektorů dostala strach o vlastní život“, viz str. 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 4. 2009, č. j. 1 T 50/2009-128, byl obviněný Aleš Slabý uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona. Za tento trestný čin byl podle § 235 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu soud zároveň uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu poskytování služeb v oblasti vymáhání dluhů a pohledávek na dobu osmnácti měsíců. Dne 9. června 2010  Nejvyšší soud jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

Můžeme jenom doufat, že se toto soudní rozhodnutí stane nejenom precedentem v soudní praxi, ale zároveň i výstražným signálem pro některé inkasní agentury, které obdobně jako Deredes koncentrují svoji činnost na zasílání výhružných dopisů dlužníkům. Některé z nich jsou uvedeny na Černé listině Asociace na ochranu věřitelů ČR.

Vyjádření pana Aleše Slabého

Na základě žádosti zaslané redakci ANOV uveřejňujeme vyjádření pana Slabého k výše uváděným skutečnostem:

Rozsudky českých soudů jsou někdy úplně spravedlivé, někdy zcela nespravedlivé, někdy pozoruhodné a někdy podivné. I mě samotnému, byť jsem nic nikdy nikomu neudělal a byl jsem bezúhonným občanem této země, se naskytla zkušenost s našimi post-komunistickými soudy. Spoluvlastnil jsem jednu inkasní agenturu, která se zabývala vymáháním pohledávek korespondenční a právní cestou. Jistě nemusím vysvětlovat těm, kterým dlužník neplatí, jak moc je společensky prospěšná tato činnost, zejména tehdy, kdy standartní instrumenty (policie, soudy) jsou laxní, pomalé či jinak k ničemu. Upozorňuji, že jsme byli přesvědčeni, že děláme vše podle platných zákonů a ani jsme si nepřipouštěli jejich porušení, protože jsme veškeré kroky měli schválené od právníků, zejména tehdy, kdy dlužníci jako svou taktiku používají neopodstatněná trestní oznámení (je to zdarma) na věřitele i na nás a nespočetně jsme podávali svědectví a ta byla následně odkládána pro to, že byly jasně účelové, a my nic nezákonného neděláme.
Jednoho dne (na jaře roku 2008) jsme však v rámci standartního vymáhání narazili na jednu právničku, která si měla údajně půjčit cca 30.000 Kč od její známé, což dokládal i výpis sms operátora Vodafone, které si zmíněné paní mezi sebou čile vyměňovaly a další důkazy. Paní s námi nijak již čile nekomunikovala, pouze poslala přípis, že si není ničeho vědoma, že snad ani paní vůbec nezná, ještě před tím ještě stihla podat trestní oznámení. Policie nás kontaktovala, dodali jsme jí dokumenty a věc odložila, protože se nic nestalo. Kontaktovali jsme tedy dlužnici písemně znovu a opět nás kontaktovala policie se stejným výsledkem – věc odložila. Následně jsme ji tedy kontaktovali potřetí, kdy se stalo již potřetí to známé odložení. Nicméně asi po dvou měsících nás kontaktovali úplně z jiného než místně příslušného okrsku, že se paní opět odvolala ke státnímu zástupci a ten to předal (raději) jim, a že se má někdo dostavit na výslech. Protože jsem měl, jako jeden z jednatelů společnosti, na starosti komunikaci s úřady, vydal jsem se tam já a následně jsem byl osočen, že paní se cítila vydírána, že je vůbec nezajímá, jestli dluží a že tedy bude soud. O tom, že s paní komunikoval úplně jiný zaměstnanec, než já, nikoho nezajímalo, nebýt těch jejich trestní oznámení, tak bych o tomto případu nikdy ani neslyšel (na to právě máme zaměstnance, kteří se věnují dlužníkům).
Následoval trestní příkaz, ve kterém mi byla udělena podmínka na 18 měsíců. To už mi opravdu přišlo jako bezprecedentní zásah do práv, proto jsem podal proti usnesení odpor s tím, že u soudu se vše vysvětlí a paní se případně jako firma omluvíme, pokud by nedlužila a navrhneme i nějaké odškodnění. Odškodnění bylo s dlužnicí domluveno ještě před soudem (protože pohledávka se již samozřejmě s časem promlčela (bylo tedy dosaženo účelu)) v řádech údajné půjčky. Mašinérie již ale byla rozběhnuta a nešla zastavit. Před soudem, i přes dohodu poškozené a nás, jsem byl odsouzen k tomu stejnému plus jako bonus za obstrukce (že jsem pokorně nepřijal první usnesení o vině a trestu) jsem si vysloužil zákaz činnosti. Odvolání probíhalo podobným režimem jako první stání s tím rozdílem, že senát alespoň uznal, že by byl trest zákazu činnosti příliš tvrdý, tak ho alespoň zmírnil tak, že nesmím aktivně vymáhat pohledávky, ale ve společnosti zůstat mohu (bohudík).
Údajné vydírání jsem měl spáchat tím způsobem, že jí bylo sděleno, že v případě, že nás nekontaktuje, tak ji osobně navštíví naši pracovníci a byla zmíněna jejich jména a emaily. Protože se sem legálně přistěhovali z jiného státu, měli, pravda, cizí jména než např. Jan Novák nebo Pepek Vyskoč, ale přece jsme moderní společnost bez předsudků a pouhé jméno, i kdybych byl jmenovcem Jiřího Kajínka, nic neznamená. Bohužel dlužník – právnička, moc dobře věděla, co si může dovolit a pokud bude tvrdit, jak moc se bála o život, že to musela oznámit celé rodině, že nějaké odškodnění bude na místě. Z toho plyne poučení, chcete-li se přestěhovat do jiného státu, nemějte jim za zlé, že se na vás úřady budou tvářit nedůvěřivě, rasově vás budou diskriminovat, bezdůvodně sankcionovat, a jinak porušovat vaše lidská práva – bude to díky vašemu jménu, nechte se prosím přejmenovat, východně znějící jméno vám přinese problémy, české soudy dělají to samé.
S právníkem jsme podali ještě dovolání, to bylo také zamítnuto (pro ně jde jen o prkotinu, kdo by se tím zabýval). S právníkem jsme podali i ústavní stížnost, která se bude ještě řešit, a v případě nouze jsme připraveni toto dovést až k soudu do Štrasburku.
Já sám jsem děním v tomto státě znechucen. Spousta dění a událostí ovládá jen malá hrstka lidí, co se národ dozví z médií, to se dozvědět měl, protože to někdo chtěl, co se dozvědět nemá, co je kontroverzní a někomu z těch lidí se to nehodí, to se tam neobjeví. O tom ale zase někdy jindy...

Slabý

Diskuze na toto téma

Na toto téma se můžete vyjádřit na našem diskuzním fóru ANOV -> Všeobecná diskuze o pohledávkách -> Diskuze na téma odsouzení pana Aleše Slabého a jeho vyjádření.

 

Publikování nebo další šíření obsahu serveru www.anov.cz je podmíněno odvolávkou na Asociaci na ochranu věřitelů ČR nebo na adresu www.anov.cz

Katalog firem a institucí »

• Firmy na inkaso a vymáhání pohledávek
• Advokátní kanceláře
• Exekutoři
• Rozhodčí soudy

„Poskytujeme věřitelům nejen všestrannou informační pomoc, konzultace a rady, ale především jim pomáháme najít nejefektivnější řešení jejich problémů spojených s vymáháním pohledávek”