Problematika soudního vymáhání pohledávek

K soudnímu vymáhání pohledávky věřitelé zpravidla přistupují v případech, kdy mají pohledávku za dlužníkem po splatnosti, dlužník na výzvy věřitele k úhradě nereaguje, avšak věřitel z různých důvodů nemá zájem řešit pohledávku vlastními silami nebo prostřednictvím inkasních či vymáhacích společností (o výhodách a nevýhodách těchto způsobů řešení pohledávek pojednáváme zde).

Před tím, než se věřitel rozhodne jít soudní cestou, měl by si ujasnit, co od soudního řešení pohledávky očekává. Většinou jde o dvě situace:

1. Věřitel očekává, že pohledávku za dlužníkem v soudním (případně následném exekučním) řízení vymůže.
   
   Zde je nutno si především uvědomit, že úspěch soudní žaloby ještě neznamená, že dlužník bude skutečně donucen svůj dluh uhradit. Rozsudek soudu dává pouze exekuční titul k provedení exekuce na majetek dlužníka, neznamená však automaticky, že pohledávka bude v exekuci vymožena (číst více o úskalí exekučního řízení). Věřitel by si tedy v prvé řadě měl vyhodnotit otázku, zda je dlužník v takové situaci, že reálně má majetek, ze kterého by mohla být pohledávka po skončení soudního řízení exekučně vymožena. Pokud dlužník nedisponuje dostatečným majetkem (zpravidla pokud ukončil svou činnost, na jeho majetek jsou vedeny další exekuce, případně byl již podán insolvenční návrh), znamenalo by podání soudní žaloby jen další zvýšení nákladů věřitele, které se mu nikdy nevrátí. Je pravdou, že tuto otázku řeší společnosti poskytující mimosoudní vymáhání pohledávek jako součást své služby, zatímco při využití služeb advokáta pro soudní vymáhání pohledávky nebývá toto pravidlem.
   
   
2. Věřitel si je vědom, že pohledávka je s největší pravděpodobností nedobytná, má však zájem získat soudní rozhodnutí, aby poté mohl pohledávku odepsat.
   
   K tomuto kroku věřitelé přistupují, pokud již selhaly veškeré dřívější snahy o vymožení pohledávky (např. prostřednictvím vymáhací firmy). Věřitel má zájem vynaložit ještě další náklady na podání žaloby, aby alespoň získal titul pro odepsání pohledávky. V takové situaci se však většinou přistupuje již k podání insolvenčního návrhu na dlužníka, neboť bývají dány podmínky pro prohlášení jeho úpadku. Otázku možnosti odpisu nedobytné pohledávky doporučujeme vždy konzultovat s daňovými poradci.

Jdi na začátek článku

Výhody soudního vymáhání pohledávek

Mezi jisté výhody soudního vymáhání (oproti vymáhání mimosoudnímu) patří především institucionálnost soudů jako státních orgánů a řízení před nimi, které dávají určitou záruku dodržování zákonnosti procesu vymáhání pohledávky a získání exekučního titulu (rozsudku) jako jeho výsledku. Na druhou stranu je to právě tato okolnost, která často způsobuje přílišnou formálnost řízení a zejména dlouhou dobu trvání soudního řízení (v řádech měsíců až let). I z tohoto důvodu se v poslední době stále více prosazuje institut rozhodčího řízení, který tato negativa potlačuje (více zde).

Jistou výhodu představuje i výše nákladů na soudní řízení. Ty se skládají zejména ze soudního poplatku (4 % z žalované částky, resp. 2 % v případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), a v závislosti na tom, zda se věřitel nechá zastoupit advokátem, i z nákladů na jeho odměnu (viz níže „Zastoupení advokátem”). Oproti vymáhání pohledávek prostřednictvím inkasních a vymáhacích firem bývají tyto náklady nižší, a zejména je tyto náklady zpravidla dlužník povinen věřiteli nahradit, což však představuje výhodu pouze v tom případě, kdy je předpoklad, že dlužná částka bude z dlužníka plně vymožena.

Nevýhody soudního vymáhání

Nevýhodou soudního vymáhání pohledávek je především jeho formálnost, zdlouhavost, zprostředkovanost, neoperativnost a komplikovanost.

Aby bylo možno vůbec začít vymáhat pohledávku, je nutno nejprve zpracovat písemně návrh žaloby, který je nutno doručit soudu společně se zaplacením soudního poplatku. Bez těchto úkonů soud svoji činnost vůbec nezahájí. Úskalí pro věřitele spočívají především v bezchybném formálním zpracování žaloby. Mnohdy soud vyžaduje doplnění žaloby o skutečnosti, které jsou při mimosoudním vymáhání považovány za nepodstatné a nedůležité. Přitom se prodlužuje doba k zahájení vymáhání, která je pro úspěšný cíl velice podstatná. Rovněž trvání na zaplacení soudního poplatku před zahájením činnosti soudu je mnohdy významným problémem pro věřitele. Je to většinou v případech, kdy žalovaná dlužná částka je vysoká a zaplacení soudního poplatku, který se od dlužné částky odvíjí (4%), je pro věřitele poměrně velkým zásahem do jeho ekonomiky. Paradoxně právě dlužník, kterého hodlá žalovat mu způsobuje nezaplacením svého závazku problém se zaplacením soudního poplatku. Vznikají tak situace, že věřitel nemůže využít soudního vymáhání, neboť se vinou svých dlužníků dostává do stavu, kdy mu dělají problémy platby soudních poplatků a odměny advokátů.

Soud zahájí svoji činnost teprve v okamžiku, kdy je žaloba bez formálních a věcných nedostatků a je zaplacen soudní poplatek. A to i u naprosto nesporných pohledávek, kdy se na něm ani nepožaduje, aby rozhodoval spor, ale aby pouze deklaroval rozsudkem nebo platebním rozkazem právo věřitele na zaplacení své pohledávky. I když se v posledním období podstatně zkrátila doba do prvního úkonu soudu od podání žaloby a zaplacení soudního poplatku, i přesto uběhne spoustu drahocenného času, během kterého by bylo možno působit na dlužníka s cílem domoci se svého práva. Dlužnicí si získáváním času mohou připravit nejrůznější opatření vedoucí k nezaplacení svého závazku, případně k jeho znehodnocení ap. Prostředkem pro získání času je dnes obecně rozšířená povědomost o podání odporu proti platebnímu rozkazu bez zjevných důvodů, kdy soud poté musí platební rozkaz zrušit a nařídit ve věci jednání, ale i podávání neodůvodněných odvolání proti rozsudkům, a to i ve výše zmiňovaných nesporných kauzách.

Nevýhodu soudního vymáhání pohledávek spatřujeme i ve skutečnosti, že se dlužník před soudem nechává zastupovat. Soud potom nejedná přímo s dlužníkem, ale s jeho advokátem, či obecným zástupcem. Není tak vystaven bezprostřednímu tlaku soudce, není nucen o věci přemýšlet, spoléhá na advokáta, který určitě něco vymyslí. Danou pohledávku přestává považovat za důležitou.

Soudní jednání ve věci úhrady pohledávky téměř vylučuje možnost alternativního řešení. Soud nepředkládá účastníkům sporu alternativní návrhy pro vyřešení záležitosti, nereaguje na významné skutečnosti, které se v podnikatelském životě jak věřitele, tak dlužníka v průběhu soudního vymáhání vyskytnou a které mohou mít vliv na rozhodování dlužníka o zaplacení či nezaplacení předmětné pohledávky.

Vydání soudního rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dlužnou částku není konečným řešením celé záležitosti. Jde pouze o jeden z kroků vedoucího ke konečnému cíli. Následují další kroky zde popsané, které se odehrávají v reálném čase a které vyžadují další nasazení věřitele. Celý proces soudního vymáhání je poměrně komplikovaný.

Soudní žaloba

Pohledávka se v soudním řízení uplatňuje žalobním návrhem – žalobou. Platné právo umožňuje několik variant žaloby a formy jejího podání. Na jejich správné volbě pak záleží nejen úspěch ve věci, ale také délka a náklady řízení. Na tomto místě zejména upozorňujeme na relativně novou možnost podání návrhu na vydání tzv. elektronického platebního rozkazu. Tento návrh se podává zásadně na elektronickém formuláři a odesílá se elektronicky s elektronickým podpisem – vyžaduje tedy určitou míru technologických znalostí a vybavení žalobce (dobré advokátní kanceláře tyto služby zajišťují). Výhodou je zejména poloviční výše soudního poplatku oproti běžné žalobě, a také rychlejší vydání prvního rozhodnutí ve věci, tj. platebního rozkazu (obvykle do 2 – 4 měsíců od podání návrhu). Touto cestou však lze vymáhat pouze pohledávky do 1 milionu Kč.

Soudní vymáhání vlastními silami

Podání soudní žaloby a vystupování věřitele před soudem není, až na některé výjimky, podmíněno povinným zastoupením právníkem. Zejména v jednoduchých věcech (např. nezaplacení odbraného zboží, které je doloženo kupní smlouvou, dodacím listem a fakturou) zvládají někteří věřitelé podávat žaloby s pomocí svého administrativního personálu.

Nicméně, je nutno si uvědomit, že žaloba musí obsahovat určité náležitosti, formulace žalobního návrhu, včetně správného uplatnění příslušenství pohledávky a nákladů řízení, a také další postup v řízení vyžaduje alespoň základní znalost práva a zkušenosti. Proto lze jen doporučit využití pomoci právníka, ať už vnitrofiremního zaměstnance nebo externího advokáta.

Jdi na začátek článku

Vymáhání pohledávek prostřednictvím advokátní kanceláře

Služeb advokátů věřitelé zpravidla využívají při soudním vymáhání pohledávek, pokud si sami nejsou schopni zajistit kvalifikovanou přípravu a vedení soudního sporu, např. vlastním právním oddělením. Advokát by měl být schopen poskytnout nejen odborné zpracování žaloby a podkladů k žalobě, ale také vést jednání s dlužníkem jak před soudem, tak mimo něj. Věřitel se tak vyhne často nepříjemným setkáním s dlužníkem, na kterých často emotivní stránka věci vítězí nad tou rozumovou.

Služeb advokátů se také často využívá v případě insolvence dlužníka, kdy jedinou možností jak se domoci alespoň částečné úhrady pohledávky je její včasné přihlášení do insolvenčního řízení – v takových případech již inkasní agentury nebo specializované firmy na vymáhání pohledávek zpravidla služby neposkytují, neboť v insolvenčním řízení již nejde o proces přesvědčování dlužníka, že by měl svůj dluh uhradit, ale pouze o administrativní přihlášení pohledávky do soudního řízení a konání formálních kroků v rámci tohoto řízení.

Služeb právníků je rovněž využíváno v případech, kdy věřitel má zájem na vytvoření uceleného systému řízení pohledávky, od počáteční přípravy vhodné smluvní dokumentace zahrnující preventivní a zajišťovací ustanovení, přes zaslání dlužníku výzvy k zaplacení tzv. „s hlavičkou advokátní kanceláře”, po bezodkladné podání žaloby k soudu v případě, kdy prodlení se zaplacením překročilo určitou časovou hranici.

Výhodou zastupování advokátem před soudem je skutečnost, že v případě úspěchu ve věci soud zpravidla uloží dlužníku, aby nahradil věřiteli veškeré náklady soudního řízení, včetně odměny advokáta. Na druhou stranu, advokáti často požadují platbu své odměny předem, nebo přinejmenším bezodkladně po poskytnutí právní služby, zatímco z dlužníka bývá náhrada za tyto výdaje vymožena až po určité době. V konkurenčním prostředí české advokacie však lze již nalézt kanceláře, které nabízejí možnost úhrady své odměny (zcela nebo částečně) až po skutečném vymožení částky z dlužníka. Výhodou také je, že advokáti bývají ze zákona pojištěni pro případ zanedbání svých povinností a způsobené škody.

Na trhu advokátních služeb lze nalézt vysoce profesionalizované kanceláře, specializující se na vymáhání pohledávek, avšak také advokáty, jejichž profesní i morální kvality bývají značně diskutabilní. Výjimkou nejsou ani advokáti, kteří zpronevěřili uschované peněžní prostředky klientů. Volbě advokátní kanceláře je proto nutno věnovat dostatečnou pozornost. Níže uvádíme několik doporučení, jak vybrat správnou kancelář:

• dejte na dobré reference svých známých, obchodních partnerů a podobně.
• pokud vybíráte advokáta na internetu, zaměřte se na takové kanceláře, které se zjevně zabývají vymáháním pohledávek a na svých webových stránkách k této službě poskytují dostatek informací. Budete tak mít vyšší jistotu, že daná kancelář má v této oblasti dostatek zkušeností a nebere tuto agendu pouze jako vedlejší činnost.
• jste-li větší věřitel, zejména obchodní společnost, s pohledávkami o vyšším objemu nebo počtu, anebo s právně složitějšími pohledávkami (náhrada škody, nekalá soutěž, odpovědnost za vady apod.), obraťte se na advokátní kancelář, v níž působí více právníků. U jednočlenných nebo dvoučlenných advokátních kanceláří nemusí být advokát vždy k dispozici (dovolená, nemoc, pracovní vytížení jinými případy), kdežto početnější advokátní kanceláře již disponují dostatečným personálem, a je tedy zajištěna dostatečná zastupitelnost jednotlivých osob. Rovněž vhodné je, pokud kancelář má pobočky ve více městech, i když to nemusí být zrovna to vaše.
• nebojte se zeptat na cenu služeb, možná sami budete překvapeni, že vymáhání prostřednictvím advokátů nemusí být tak drahé, jak se obecně předpokládá. Náklady na právní zastoupení jsou u soudu plně uznatelné, čili nakonec musí být uhrazeny dlužníkem. Některé advokátní kanceláře jsou schopny větším klientům nabídnout odklad platby až do doby skutečného zaplacení ze strany dlužníka, toto však je zpravidla nutno si s advokátní kanceláří sjednat individuálně.
• zjistěte si, zda advokátní kancelář disponuje možností podávat elektronický platební rozkaz (šetří náklady na soudní poplatky o 50 %). Rovněž tak, zda vede monitoring insolvenčního rejstříku za účelem zjištění, zda se dlužník v průběhu vymáhání neocitl v úpadku.
• Dejte také na první dojem. Pokud si s advokátem sjednáte schůzku v jeho kanceláři, její úprava a vzhled rovněž hodně napoví o úrovni a úspěšnosti advokátní kanceláře. Pokud si advokáta vybíráte prostřednictvím internetu, platí totéž o vzhledu internetových stránek a jménu internetové či emailové adresy.

Katalog firem a institucí »

• Firmy na inkaso a vymáhání pohledávek
• Advokátní kanceláře
• Exekutoři
• Rozhodčí soudy

„Poskytujeme věřitelům nejen všestrannou informační pomoc, konzultace a rady, ale především jim pomáháme najít nejefektivnější řešení jejich problémů spojených s vymáháním pohledávek”